Historie

1) Historické foto

Pohlednice na obrázku se skládá z několika fotek obce Zahořany. Na pohlednici můžete vidět Kapličku, Pomník padlým v 1.sv válce, starý krámek, nebo silnici vedoucí do horní části Zahořan. Zajímavostí je i název obce, která se podle pohlednice jmenovala Zahořany pod Pleší.

2) Sepsaná historie naší obce

V mírné kotlině, v krajině malebné a romantické, uprostřed lesů brdských se rozkládá obec Zahořany. Náš kraj je přebohatý dějinami i krajinnou krásou kolem. V dávnověku to byla především česká knížata, panovníci, kteří velmi bystře vystihli jedinečnou krásu zdejšího kraje lesnatých Brd, a proto si zvolili tuto krajinu a okolí za své panství. Z knížectví a královských míst to byl především sám Karel IV., mající v okolí Brd lovčí hrádek. První zmínka o obci Zahořany je proto datována do historického věku roku 1348. V okolí se nachází blízký zámek dobříšský, nedaleká Zbraslav-bývalý lovecký zámek v němž jsou uloženy ostatky Přemyslovců, blízký Kazín – sídliště Krokovy dcery Kazi a mnohé další. V našem kraji, zvaném také Horymírovým, v nedalekých Neumětelích, je uložen legendární kůň Šemík. Tehdejší obyvatelé Zahořan, kteří byli pod správou rychtáře, několika konšelů a starších z obce Mníšek se živili rolnictvím a běžnými řemesly, též sladováním obilí, prací v lesích a nedalekých dolech. Jen přes kopeček vedla hlavní kupecká cesta mezi Prahou a Pasovem. Vozilo se tu mnoho soli, vlašských a německých tovarů, vína, ovoce a jiného zboží.

Za dob krále Václava IV. se v hlubokých lesích Brd usadila mnohá loupeživá čeládka, která olupovala a vraždila lid selský i dělný. Proto Václav IV. zastavil dne 29. listopadu 1409 statečnému a neohroženému vladykovi Janu z Leskova mníšecké panství, kterému příslušely statky a poplužní dvory ve Stříbrné Lhotě, dále pak dvě menší popluží ve vsi Tisovicích se vsí Bojovem a dílem Zahořany, jenž měly manskou povinnost k hradu Dobříši. Jan z Leskova tu záhy zavrhl všechny loupeže a nastolil pořádek v této krajině.

Roku 1547 koupil práva na dobříšské a mníšecké polesí Václav Vratislav z Mitrovic. Za doby třicetileté války byl náš kraj velmi zle postižen. V květnu roku 1618 propuklo povstání českých protestantských stavů proti císaři Matyáši a loupeživí vojáci vydrancovali okolní obce a usadili se na zbraslavském zámku. Nejhůře však bylo když roku 1639 vtrhli do Čech loupeživí Švédové za vedení švédského generála Jan Banéra se 40.000 vojíny, většinou lotrovské chásky a plenili a vypalovali celý kraj. Jaké škody natropila dlouhá válka, to poznáte po nahlédnutí do zemského katastru z roku 1653 až 1654. V Zahořanech byli roku 1654 usedlí: Václav Beztahovský 36 korců, Rudolf Růže 35 korců, Martin Průhovský 30 korců, Štěpán Kožíšek 20 korců, Šebestián, tesař 24 korců, Jiřík Poláček 24 korců, Václav z louky 20 korců, Matěj Císař 20 korců, Václav čihák 11 korců, Jakub Houdek 2 korce a jedna pustá chalupa, Čurdovská (jeden korec neboli staročeský korec = 8.112 čtverečních loktů = 2.837 m2).

Okolí zahořanské vsi bylo zdevastováno a zničeno a ani pánové z Mitrovic neměly peněz na jeho obnovu z popela. Tak se stalo, že 30. září 1655 kupuje polnosti a celé mníšecké panství, bohatý a podnikavý muž, rytíř Engel z Engelsflussu za 50.000 zl. (odhad roku 1825 byl šacován na 336.316 zl.). Dlouho trvalo než bylo zase vše uvedeno do pořádku. Pan Engel podporoval své poddané dobytkem, nábytkem, obilím k setí i k melivu a dal potřebná stavení znovu vystavět.

Roku 1744 byla obec Zahořany těžce zkoušena, kdy obyvatele Zahořan veškeré své zásoby museli odevzdávat Pruskému vojsku, které z těchto míst vysílalo své vojáky k obsazení Písku, Tábora a jiných měst.

Velký díl Zahořan patří do někdejšího mníšeckého panství, které bylo kolem roku 1848 velmi rozsáhlé a mělo 9.627 korců. Pole v Zahořanech mají dobrou zem a proto se zde pěstuje žito, oves, řepa, jetel a brambory.

První světová válka nezanechala na samotných Zahořanech viditelnějších škod, ale obyvatelstvo citelně trpělo velkým nedostatkem potravin.

Druhá světová válka vypukla v roce 1939 a skončila v roce 1945. Obec Zahořany byla ušetřena válečných pohrom, nikoliv však lidských utrpení. Obyvatelé Zahořan, kteří poznali život v koncentračních táborech a nebo výslechy v pražském Pečkově paláci a pankráckém vězení by mohli dlouze vyprávět o utrpení války. Ostatní žili v neustálém strachu, kdy budou deportováni, či atakováni gestapem.

A Zahořany dnes? Malebná vesnička v krásném prostředí lesů, rybníku a potůčku, slušní a milí lidé, domácí atmosféra, která se neustále rozrůstá o další dobré lidi žijící v tomto kraji…